Na co si dát pozor při realizaci hydroizolace a parozábrany ...

Výběr typu hydroizolace většinou závisí na jejím hydrofyzikálním namáhání, které vychází zejména z její polohy v objektu. Zjednodušeně se rozděluje  na hydrofyzikální namáhání od zemní vlhkosti, volně stékající vody po svislých nebo sklonitých plochách, od tlakové vody a nebo od odstřikující vody. Každý výrobce předepisuje možnost použití svého výrobku dle konkrétního namáhání a pouze v doporučené skladbě, od jednovrstvé izolace z asfaltových pásů, přes vícevrstvé skladby asfaltových pásů, fólií z měkčeného PVC až po vícevrstvé skladby z folií s aktivním kontrolním systémem v sektorech.

Pokládka asfaltových pásů se většinou provádí lepením nebo bodovým natavováním na zpenetrovaný povrch. Fóliové izolace se většinou pokládají na separační netkanou textilii a touto textilií se po pokládce a kontrole těsnosti z důvodů ochrany i zakryjí. Jelikož jsou folie citlivé na mechanické poškození doporučuje se ihned po kontrole těsnosti realizovat další vrstvy navržené skladby,

undefinedHydroizolace spodní stavby je závislá na způsobu založení stavby, nosné konstrukci spodní stavby a na hydrogeologickém a radonovém průzkumu. Při klasickém zakládání nepodsklepené stavby na železobetonovou desku používáme pásy nebo fólie, které současně slouží jako protiradonová ochrana. Při vysokém radonovém riziku musí být hyroizolace posílena ještě speciálním ventilačním systémem v základech viz základy. Izolace se z důvodu možného poškození provádí buď ve fázích, nejprve v pásech pod zdivo a po dokončení hrubé stavby se provede doizolování zbývající plochy nebo celoplošně a po kontrole těsnosti se izolace plošně ochrání zalitím vrstvičkou betonu. 

Při realizaci fasády se hydroizolace dotěsní k obvodovému zdivu tak, aby byla min. 150mm nad budoucí úrovní terénu. Na soklu se hydroizolace nejčastěji překrývá soklovým polystyrénem s obkladem nebo soklovou omítkou. Častou chybou bývá zaříznutí hydroizolace na líci zdiva v minimální výšce nad terénem. Nevhodné je i překrývání hydroizolace klasickým fasádním polystyrénem nebo šroubovanými cemetotřískovými deskami. Klimatické namáhání soklu totiž velmi snižuje životnost těchto nesystémových úprav.

Většina větších budov má technické zázemí a garáže umístěné pod zemí v tzv. bílé vaně, což jsou konstrukcevodonepropustného betonu, bez dodatečné hydroizolace. Součástí této technologie je podrobný statický návrh, přesný postup betonáže s řešením pracovních a dilatačních spár a se speciálním dotěsněním po dokončení. Ve zhoršených podmínkách se tyto konstrukce doplňují povlakovou hydroizolační vrstvou, v extrémních podmínkách zdvojenou vrstvou s kontrolním systémem, který umožňuje i případnou následnou sanaci. Nutnou součástí hydroizolace spodní stavby je i návrh drenážního systému a ochrany hydroizolační vrstvy. V obvodových zdech pod úrovní terénu se nedoporučuje používat nasákavé nebo dutinové zdivo, které je při eventuelní poruše hydroizolace špatně sanovatelné např. injektážemi.
 
N
a střechách se hydroizolační pásy používají jako hlavní izolace zejména u plochých střech, u šikmých střech slouží většinou jako pojistná izolace pod střešní krytinu. undefinedDále je možné použití pásů jako parozábrany pokud skladba střechy nebo terasy nemá možnost umístění parozábrany v interiéru. Pojistné hydroizolace se u šikmých střech umísťují nejčastěji pod krytinu a slouží jako ochrana stavby při poruše střešní krytiny. Jedná se většinou o vícevrstvé fólie z pevné tkaniny s difúzně otevřeným polyuretanovým povrstvením, která může být navíc doplněna reflexní vrstvou odrážející sálavé teplo. Dále se fólie rozdělují podle způsobu zabudování v konstrukci, tzn. zda bude fólie kontaktně položena na bednění či tepelnou izolaci nebo bude mezi fólií vytvořena provětrávaná mezera. Další možnost použití těchto pojistných hydroizolací je v provětrávaných fasádách. Pozor, tyto fólie mají většinou omezenou ochranu proti ÚV záření, a proto je nutné je co nejdříve ochránit finální vrstvou krytiny, případně i podbitím. Spojovaní folií přesahem je bezpečné pouze u určitých sklonů a při použití určitého druhu krytiny. Při požadavku na těsnost se doporučuje aplikace vylepšených typů foliíí, ve kterých jsou pro spolehlivější realizaci spojů integrovány lepící pásky. Při použití oboustranné lepící pásky nemusí být totiž spoj technicky dokonalý, zejména při provádění nebedněných skladeb, při zvýšené vlhkosti, teplotě, prachu apod. Viz článek rekonstukce střech >>>.

Spolehlivou těsnost a trvanlivost spoje musíte zaručit zejména u parotěsných vrstev umístěných ve skladbě co nejblíže k interiéru. Zde je nutné zaručit nejen těsnost spoje jednotlivých pásů fólie, ale zejména její těsné napojení na okolní konstrukce a utěsnění všech prostupů. Dále je nutné skladbu navrhnout tak, aby při dalších technologických postupech, případně při užívání nedošlo k narušení těsnosti parotěsné vrstvy např. instalací vestavěných svítidel, příp. různé kotvení navrženého zařízení interiéru.

 

Na plochých střechách a na terasách funkci parozábrany většinou zajišťuje jeden hydroizolační pás, který v případě, že je odvodněn, může současně sloužit jako dočasná hydroizolace při provádění stavby. Návrhu a realizaci hydroizolace na plochých střechách a terasách je nutno věnovat zvýšenou pozornost, jelikož následná oprava vyžaduje většinou náročné vybourání celé skladby, případně i sanaci nosné konstrukce. Základním požadavkem na hlavní hydroizolaci je těsné napojení na odvodňovací prvky (okapní plech, vpusť), těsné provedení prostupů, případně těsné napojení na balkónové dveře pomocí systémových prvků. Na vrstvu hydroizolace musí být položena skladba s drenážní vrstvou pro odvod vody. Při realizaci betonové vrstvy s pokládkou dlažby se doporučuje pod dlažbu ještě aplikovat pojistnou hydroizolační stěrku.

 

Nejčastější chyby při realizaci hydroizolační vrstvy na terasách jsou: undefined
- vytvoření nedostatečné výšky pro dokonalé napojení izolace na práh, případně absence použití systémových prvků pro těsné napojení
- nízká výška prahu balkónových dveří s nedokonalým těsněním v profilu dveřního rámu, při zvýšení výšky vody na terase nebo sněhu dojde k průsaku vody do interiéru a následně pak do nechráněné konstrukce
- nedostatečná výška vytažení s nesystémových ukončením hydroizolace nad finálním povrchem, při sněhových přívalech, případně ucpání odtoku se voda dostane nad hranu hydroizolace a dojde tak k průsaku vody do konstrukce. 
- netěsná nebo dodatečná realizace prostupů skrz hydroizolační vrstvu pro instalované technologie na střechách
- chybějící nebo nekvalitně provedená parozábrana ve skladbě, Vlhkost z interiéru pronikne k vrstvě hydroizolace, zde se nahromadí a vrací se zpět  formou průsaku vody do interiéru. 

Použití hydroizolační stěrky se doporučuje zejména pod obklad a dlažbu ve vlhkých provozech tzn. od bazénů přes koupelny po pojistnou vrstvu pod dlažby na terasách. Pro klasickou pojistnou vrstvu bez tlakového působení se používají jednosložkové nátěrové stěrky, pro náročnější provozy se doporučují stěrky dvousložkové. Speciální typem jsou vícekomponentní stěrky pro použití jako finálního povrchu například na betonové balkónové desky nebo na podlahy garáží. Hydroizolační stěrky jsou vždy vyráběny jako systém, tzn. že je od výrobce dodáván vždy materiál pro stěrku včetně systémových prvků pro řešení detailů, zejména pro těsnění prostupů a rohů. Hydroizolační stěrkou je v koupelně nutné opatřit nejen podlahu, ale přes těsnící pásku provést vytažení hydroziolace na stěny do výšky cca 150mm. Ve sprchových koutech je nutné provést hydroizolaci nejen podlahy, ale i stěn min. nad výšku sprchovací hlavice. U vany se doporučuje hydroizolaci vytáhnout minimálně nad vanovou baterii případně první řadu dlaždic nad vanou. Při zazdívání vany se doporučuje stěrkou opatřit i obezdívku.

 

 

 

 

 

Související články :
- Na co si dát pozor při realizaci obkladů nebo dlažeb >>>
- Na si dát pozor při realizaci koupelny >>>.