Na co si dát pozor při výběru zdroje tepla a teplé vody

Solární střešní kolektory se dají instalovat nejlépe do systémů se samostatným zásobníkem TV (teplé vody). Zapojením solárních kolektorů do systému dochází k úsporám cca 30% nákladů na ohřev TV. Při zapojení do systému ohřevu OV (otopné vody) pak dochází k úsporám cca 10% nákladů. Nejvyšší úsporu představuje použití pro ohřev bazénové vody. Výhoda trubicových systémů oproti deskovým je možnost výměny pouze porušené trubice a natáčení jednotlivých trubic, tudíž možnost instalace v horizontální nebo vertikální poloze. Při uvažování použití kolektorů je dobré stavbu předem připravit tzn. vytvořit prostupy na střechu, u plochých střech provést přípravu na osazení kotevních prvků, případně uvažovat s přitížením střechy pomocí typových stojanů zatížených např. betonovými dlaždicemi.

Moderní tepelná čerpadla zajišťují nejen vytápění a přípravu TV, ale dokáží zajistit i pasivní chlazení během léta. Regulace se řídí venkovním čidlem a tepelnou setrvačností budovy. Jelikož se většinou jedná o nízkoteplotní systém využívají se pro přípravu TV zásobníky s velkými výměníky, které se doplňují elektroohřevem, případně se propojují se solárními kolektory. undefinedPři venkovní instalaci systému vzduch/voda je nutno dát pozor na akustiku při osazení tepelného čerpadla pod oknem, příp. na hranici se sousedním pozemkem apod.. Hygienický limit na hranici pozemku je 29dB, co u většiny zařízení představuje odstup 5-10m. Další nevýhodou venkovního zařízení je zamrzání kondenzátu při nízkých teplotách, které vede k dočasné odstávce zařízení (topení) z důvodů automatického přepnutí do zpětného chodu tak, aby došlo k odstranění námrazy. Výhodnější je instalace do místnosti, nejlépe do rohové místnosti domu tak, aby mohl být nasávací a vyfukovací otvor na jiné straně domu, v opačném případě se na rovné stěně doporučuje rozteč otvorů 2-3m. Ve stavební připravenosti pro obě varianty osazení zařízení se nesmí zapomínat na dokonalé zajištění odvodu a likvidace kondenzátu.

U ostatních systémů je důležité dimenzování zdroje s ohledem na požadavky a výkon tepelného čerpadla. Při špatném návrhu nebo využívání vrtaných studní příp. vodních ploch u systému voda/voda může snadno dojít k „vymrznutí zdroje“. Stále více navrhovaným zdrojem pro primární okruh je využití zemních kolektorů nebo hloubkových vrtů o hloubce min. 100m systému země/voda, který navíc dokáže zajistit médium nejen pro vytápění, ale v letním období i pro chlazení. Návrh zdroje zajišťuje většinou specializovaná firma na základě hydrogeologických průzkumů. Při požadavku na více vrtů je dobré si předem zajistit na zkušebním vrtu test tepelné odezvy vrtu. Cena vystrojení vrtu naznačuje kvalitu, vydatnost i životnost budoucího zdroje. Do vrtu se totiž mohou vložit dva nebo pouze jeden okruh, což muže navýšit ziskovost až o 12%. Vrt musí být dokonale a správnou hmotou vyinjektován, jinak opět hrozí vymrznutí nebo snížení vodivosti a trvanlivosti zdroje. Důležitá je i kvalita vlastní sondy, která se může poškodit zaváděním do hloubkového vrtu apod. Doporučená minimální vzdálenost vrtu by měla být 5 metrů od hranice pozemku tak, aby nedošlo k omezení eventuálních zájmů souseda. Samotná realizace pak podléhá klasickému stavebnímu řízení pro vodní dílo, jako studna (územní rozhodnutí, vodoprávní projednání, souhlas Obvodního báňského úřadu). Místo realizace speciálních vrtů lze při hlubinném zakládání pro instalaci primárního okruhu vhodně využít i základové piloty.

undefinedPři realizaci zemních kolektorů je důležité dodržovat jistá pravidla a to hloubku uložení 1,2-1,5m, rozestupy smyček 0,5-1,1m, nutné je dodržení vzdálenosti od základů, vzroslé zeleně, od ostatního vedení apod. Doporučené jsou víceokruhové systémy s revizní jímkou bez dna, ve které je instalován rozdělovač a sběrač pro jednotlivé okruhy. Cenový rozdíl potrubí je zejména v pevnosti tzn. možnosti použití pouze do pískového lože, kvalitnější je možné zasypávat materiálem, který se přímo natěží z výkopu. 

Samostatným systémem je nucené větrání, případně teplovzdušné vytápění pomocí moderních rekuperačních jednotek, které se dostávají na náš trh s novými požadavky na výstavbu nízkoenergetických a pasivních staveb, kde se nahrazuje klasické větrání okny umělým větráním pomocí rozvodů VZT. Kompaktní jednotky dosahují až 95% zpětného získávání tepla s odváděného vzduchu. Účinnost rekuperace je ale vždy závislá na množství vzduchu. Nejúčinnější je při minimálním množství vzduchu, a proto je potřeba porovnávat parametry jednotlivých zařízení vždy pro konkrétní množství vzduchu. Problémem stávajících rekuperačních jednotek bylo, že odvodem vzduchu a odebráním pouze tepla docházelo zejména v zimních měsících k odvlhčování prostor. Proto se doporučovalo do interiéru umisťovat akvária, květiny apod. Moderní jednotky dokáží při rekuperaci z odpadních vzduchu odebrat i vlhkost a tu vrátit zpět do interiéru. Čerstvý vzduch je nasáván většinou do jednotek přes zemní teplený výměník, což je speciální potrubí uložené v zemi proto, aby byla předpřipravena teplota přiváděného vzduchu do jednotky. Systém je nutné ale realizovat pouze ze speciálních komponentů s ohledem na hygienický požadavek a radonové riziko. Klasické kanalizační potrubí totiž tyto parametry nesplňuje. Těsnící kroužky v klasickém kanalizačním potrubí nejsou odolné proti průniku radonu, tlakové vodě a v potrubí hrozí i riziko vzniku baktérií. Podmínkou správné funkce systému je i zajištění odvodu kondenzátu (při 150 m3/hod může v potrubí zkondenzovat až 4dcl vody). Výhodou systému kromě úspory energie je i snížení hlučnosti a prašnosti například při umístění domu v blízkosti rušných komunikací. Velikost systému je vždy závislá na požadavku  úpravy teploty přiváděného vzduchu. Systém dokáže ušetřit 20% nákladů na vytápění a v létě až 80% na chlazení. Vzhledem ale k vysokým pořizovacím nákladům bývá problémem návratnost investice. Upravený vzduch z jednotky je pak do jednotlivých místností rozveden speciálním potrubím (kruhovým v betonu, čtvercovým v lehkých podlahách nebo podhledech). Zbývající minimum potřeby tepla pro nízkoenergetický dům, včetně zajištění potřeby teplé vody pak jednotky doplňují buď ze solárních kolektorů, integrovaného tepleného čerpadla nebo elektroohřevem.

U každého systému je nutné porovnávat nejen investiční, ale zejména provozní náklady během jednotlivých ročních období, životnost zařízení a cenu nutných pravidelných servisních zásahů. U zařízení závislých na elektrické energii je nutné zohlednit i využití zvýhodněných sazeb na snížení nákladů na provoz celé domácnosti.

  

 

 Související články:

- rozvody plynu a út >>>
- nízkoenergetické a pasivní domy >>>
-  řízené systémy větrání >>>